Zápisky

Štěstí v neštěstí

20. dubna 2010 v 15:53 | Rezke
Rezke.blog.cz
Tak jsem usoudila, že už bych měla o čem psát. :) Přesto to žádná sláva není.

Začneme tím, že týden mám volnější, neboť ve čtvrtek a pátek máme ředitelské volno - píšou se přijímačky, ale žádná sláva to není, na stejný gympl se hlásí mladší sestra. :/ Dneska ve škole jsme se fotili. Přišli pro nás dřív a my tam venku celý dějepis prostáli v té zimě. Úsměv mi pak zamrzl do podivné grimasy, no toš to jsem zvědavá, jak to bude vypadat.

V bodech

12. dubna 2010 v 18:40 | Rezke
Budu se snažit pár novinek popsat stručně a výstižně.
Rezke.blog.cz


  • Před domem nám rozkvétá třešňová alej, za chvíli tam bude růžovo úplně
  • Mohlo by se vrátit to slunečné počasí bez větru. Kéž by bylo počasí na kraťasy, protože těch mám více než nikdy a rifle opět jen jedny...
  • Andulky nám nezahnízdily, a tak jsem dala budku na balkón, a aniž bych s tím počítala, staví si tam hnízdo sýkorky :)
  • Dneska jsme psali 4 písemky (biologie, chemie!, matika!, angličtina)
  • Moc bych si přála nějakou voňavku z fialek, bohužel jsem se s žádnou takovou ještě nesetkala... Fialky voní tak silně, něžně... Hezky! Neviděli jste nějakou takovou voňavku...? :'(
  • Moje šance dostat se v létě do Krakowa je hodně malá. Vydělat si peníze před prázdninama, když občanku dostanu po nich, je dosti zapeklité. Naděje nenarůstají...
  • Tápu, jestli zde mohu mít články s tolika videi (typu jako jsou tutút a tututúúú), když jsem se zapsala pod čekající do Autorského klubu. Je to trochu trapný dotaz, ale upřímně doufám, že je zde mít mohu, tak se ještě ptám. 0:)) Poraďte prosím

Pro dědu

7. dubna 2010 v 21:09 | Rezke
Rezke.blog.cz
Co se mi to dneska zase nepodařilo... Málem jsem zklamala svého dědu. A mi to bylo hodně líto. :D Jako vždycky... On si totiž ten chlubil, jehož dílka s výkladem tiše dokážu přetrpět snad jen já (opravdu čest pro mě) udělal radost a v malé nové kavárničce uspořádal malou vernisáž svých fotek a pak také fotek od jeho babičky (snad je za dědu ráda, tam nahoře s úsměvem na tváři). 

Bylo to docela zapeklité, protože jsem na vernisáž docela zapomněla. Kolem 15:45 mi volal děda, jestli se stavím. Když jsem mu řekla, že jsem domluvená s kamarádkou na něco jiného, měla jsem chuť si nafackovat. Prý doufal, že ho tam nafotím, když on bude ten představitel (většinou je velký dokumentarista on). Slíbila jsem, že se možná stavím. Ale taky bych nemusela být tak přístupná, hmm... :)) Pro jistotu se zeptal, jestli vím, kdy to je. 
"V pět?" tipla jsem. ...bylo to správně, uff. 

Druh zbytečnosti a ponaučení

28. března 2010 v 17:13 | Rezke
Jakožto jsem se chtěla v jistém směru vyjádřit ke škole asi minulý týden, přišlo mi následné Téma týdne vhod a já tak píšu svůj první článek do této "rubriky". Samozřejmě, nějak jsem se do toho nehnala, a tak píšu zase na poslední chvíli.
(Ať už mám taky nějaké to téma za sebou :D)

"Snad mě napadne chytlavější nadpis..." Jaro

22. března 2010 v 18:41 | Rezke
Rezke.blog.cz
Doooo Prčic. Takové bláznivé počasí a takoví blázniví lidi potom z toho vzejdou (včetně mne). Týden sluníčka, deset stupňů v plusu a kdo by to byl čekal, ono zasněží. Teď - týden sluníčka - znova. Kdyby nebyla poblázněná flóra, bylo by to léto jak se patří. A nejlepší na tom je, že místo toho, abych se zase nedivila, až nasněží, budu opět překvapena.

Teď tak uvažuju, jestli vůbec s tímhle počasím rostou sněženky... - Nebo už jsem je propásla?

Dneska bylo obzvlášť krásně a obzvlášť teplo. Při dlouhém čekání na tramvaj cestou ze školy jsem se točila za sluníčkem jako kytka a nastavovala mu tvář. Marně doufám, že chytnu co nejvíce vitaminu D a při další návštěvě super doktorky nebudu tak bledá, jak jsem se jí zdála a nebudu muset brát ty hnusné tabletky (na které nezodpovědně zapomínám)...

Dále jsem potřebovala nové boty - a nejsem sama.

Saint Patrick's Day aneb Vlastimil

17. března 2010 v 15:06 | Rezke
Rezke.blog.cz
Já z vás nechci dělat blbce, ale věděli jste, že dnes je pro mnohá místa na světě - např. v Americe, ale hlavně v Irsku, hodně důležitý svátek? Den svatého Patrika? :) Já bych si to neuvědomila, kdyby nebylo naší školy. Tento den se u nás na gymplu slaví také (jako další "akce" k příležitosti cizího jazyka) "zelenými oslavami".

Proč mi to nedocházelo, tak to už mi v hlavě nevrtá, je mi vše jasné. Totiž: proč mají ve světě svátek Patrikové (samozřejmě i v jiných verzích) a u nás Vlastimil, no? Jak jsem si to pak měla uvědomit, když vidím v kalendáři něco úplně jiného?
Tak já už to vím, ha ha! Promiňte... :D Ta počeštěná verze Patrik se váže ke slovu patria, což znamená vlast. Takže Vlastimil od toho není zase tak nesmyslný. Jenom já jsem natvrdlá.

Jinak ty zelené oslavy musí být v Irsku legrace. Jen u nás ve škole přišlo pár lidí s brčálovými vlasy. Já ne...

Také mám jedno téma na povídku, tak že bych to zkusila? Právě nevím, jestli ji zařadit do toho Irska nebo Švýcarska, hmmm... :/

A promiňte mi tu ilustraci, chtěla jsem tu mít nějakou k tématu a snad mě omlouvá, že jsem ji kreslila já... A taky tu mám článek plný otázek, že?

Podnikatelský kutil jsem...

16. března 2010 v 18:05 | Rezke
Jo jo, přesně toto jsem. Co jsem začala chápat Excel a co mě děda inspiroval, udělala jsem si úplně mini-primitivi prográmek jako finanční deník dle mých potřeb. To abych se příště nedivila, kam se mi ty peníze vypařily a jestli se mám ještě spoléhat na to, že nějaké budu mít někde v kapse.

V Excelu mám v každém listu natabulkovaný jeden měsíc. S šikovnými funkcemi se to automaticky sčítá a odčítá a já jen doplňuji info. :) S přehledem zjistím, kolik peněz mám celkem, kolik jsem utratila za měsíc, kolik peněz mi přibylo a kolik ubylo "za co a kde" atd. Také jsem si tam doplnila okno, kde si píšu, co bych tak potřebovala sehnat a pak si jednotlivou věc jednoduše smažu. Ty, co neseženu (naprostá většina), se mi automaticky přepíšou do dalšího měsíce. Stejně tak jako částka, co mi za ten měsíc zbyla.

Takže mám takové svoje první malé soukromé jednoduché (snad až dětské) účetnictví.

Jen bych dodala poslední věc: moc dobře se to všechno účtuje, když nemáte peníze a jinou cestu - jak se k nim dostat než přes kapesné - nemáte, neznáte.
Nekoupí někdo puzzle? 1000 kousků? :D

Já jsem určitě udělala dobře pro svoje okolí. Nemusím ostatní podezírat, že jsem jim určitě půjčila peníze a oni mi je nevrátili. :D Už se nedivím, kam se zase zakutálely... Bez přehledného zápisku jsem to prostě nedávala... :/

The modest joy

12. března 2010 v 16:47 | Rezke

Nemůžu uvěřit, že se chystám rozepsat právě na TOHLE hloupé téma. Tak to aspoň zkusím vzít ve zkratce.

Nějakou dobu jsem sháněla náramek, ale... jsem vybíravý člověk a nechtěla jsem jen tak nějaký. Spíš něco jako kožený nebo tak. :)

Náhodou jsem narazila na jeden, kterému jsem si ani podobný nepředstavovala a padl mi do oka. Tušila jsem, že se nebude líbit jen tak někomu. Nemohu uvěřit, že jsem za tu šňůrku s korálky dala 100kč, ale dala jsem... Nemohla jsem si pomoci. Nebyla jsem to já. :D

Mám z toho dobrý pocit, který neumím popsat. Kéž byste pochopili. Vím, že nosím něco, co se líbí mně a ostatním nejspíš ne. Mají jiný vkus. A přesto náramek hrdě nosím.

Teď jen netlouct hlavou do stěny, až ho ztratím, zničím atd. (znáte to, že?) Ta cena byla (pro mě) pekelná...

MDŽ(S)

8. března 2010 v 17:46 | Rezke
Dneska si kladu jednu banální otázku, která mi v hlavě hlodá jako křeček. Pokud to někdo nestačil postřehnout, dneska je Mezinárodní den žen. Asi je hodně blbé vůbec ptát se, jestli do toho zapadají také slečny. - Ovšem narazila jsem na plno holek, co se radovaly, že mají svátek. Ale ne, já jsem taková potvora, že jim povím: "Ty jsi ale... slečna." :)


Zkráceně: dneska jsem nebyla sobecká.
...
Dobře. Dneska jsem taky byla nepříjemně sobecká, protože jsem si chtěla dát něco patentovat, ale...
Prohlašuji, že já svátek nemám.
A možná to je tím, že ženou být ani nechci. O:)

Po dlouhé době

5. března 2010 v 21:07 | Rezke

Dnešek byl nezapomenutelný (zvlášť když ho do detailu tady popíšu). S mojí kamarádkou Jankou, se kterou jsem už pěkně dlouho nebyla v kontaktu a která se před čtyřmi lety odstěhovala do Prahy, jsem se domluvila a protože mají v Praze jarní prázdniny, přijela sem. :)

Pomlč, mysli si svoje...

4. března 2010 v 21:51 | Rezke

Yep, nadpisem se řídím, i když to asi není správné (ale: já taky pravidla porušuji O:)).

Dnešek byl velmi... nezajímavý-celkem-všední-nudný den (tzn. nudný článek), o kterém bych se stejně chtěla zmínit.

(Poznámka, kterou dál nechci rozebírat: dnes po slunečném teplém týdnu chumelilo a dost mi to zničilo náladu. Doufala jsem, že odporné mokro je za mnou.)

Tradičně jsem vděčná za to, jakou mám skvělou kamarádku, která za mě napsala půlku písemky z chemie, když jsem měla okno. :D Její pohled na mých 7 řádků po dokončení jejich dvou stránekje nezapomenutelný. Ovšem v následující hodině, kdy jsme psali neočekávanou písemku z občanky, na kterou se nikdo neučil, jí nešlo poradit.

No reason

21. února 2010 v 21:36 | Rezke
Divím se, že jsem o sobě nedala vědět dříve. Navíc poslední článek tady je o tom, jak nenávidím doktory. Ironie. :D (přijde mi to vtipné, no!)

Neměla jsem o čem psát, ani co zveřejnit. Max. nějaké recenze, které se mi nechtělo ztvárnit (jenom vám doporučit) a tudíž by dopadly ještě víc katastrofálněji. Však posuďte sami, že byste pravidelně nechtěli číst zápisky z mého všedního dne.






Above my expectations

4. února 2010 v 14:47 | Rezke

Ten nadpis berte trošku s ironií - a s rezervou.


Milý deníčku...

Nenávidím doktory. Sice jsem se dneska pravděpodobně vykroutila písemce z chemie a Bůhví čemu ještě, ale když nad tím přemýšlím, co je to pro mě napsat nesmysly na papír..?

Byla jsem objednaná na vyšetření. Všechny nepříjemnosti - u kterých jsem si říkala, že nebudou třeba a nemám se čeho bát - se staly.

Když se člověk baví v chladném počasí

31. ledna 2010 v 15:28 | Rezke
Jop. Konečně jsem si té zimy užila trochu více. Na sídlišti ji nemůžu vystát a tak jsem ráda, že jsem jela s mými sourozenci k babičce na kraj Ostravy. :)

Kdybych byla průhledná

27. ledna 2010 v 21:23 | Rezke
Teď jsem se setkala s tímhle citátem a divím se, že jsem na něj nenarazila dřív.

Kdyby jatka měla stěny ze skla, každý by byl vegetarián.
Paul McCartney

Nechci zde vyjadřovat svůj vztah k vegetariánství.
Ale zamyslela jsem se nad tím... trochu víc než jindy. :D
A napadlo mě... Kdybych byla ze skla, bavil by se se mnou každý? Otočil by se ke mně každý zády?
Mluví ze mě ješitnost... Jenom ze mě?

FROZEN CITY ~ Zážitek

27. ledna 2010 v 19:21 | Rezke
Dnes jsem se šla zúčastnit akce Frozen Ostrava, která se konala na Masarykově náměstí.

Šlo o to, že jak hodiny ohlásí čtvrtou hodinu, zasvěcení lidé "zamrznou" ve svém postoji v činnosti, kterou dělali.
Okolní chodci pak neví, co se děje a vše sledují se zvědavostí, ba se strachem.

Trochu mě překvapilo, co si z toho odnáším. Na sta lidí přišlo určitě.

EDIT: Kratičká ukázka, ale videí je na internetu víc. :)



V celém článku jsem se pokusila "shrnout" :D ani ne tak kritiku akce, ale její průběh a mé pocity.

Už nepůjdu nikdy potmě

25. ledna 2010 v 20:47 | Rezke

Chtěla jsem se zeptat... Máte rádi Marťánky? :) Takové ty dětské sladké vitamíny. *yummy*

Opravdu dávejte bacha! Zvlášť, jestli máte psa, kočku, cokoliv!

Normálně bych takhle blbý článek nepsala, ale... Brr! Langl-flamgl! Jdu si potmě pro tu dobrůtku, pro kterou nechodím jenom kvůli vitamínům a málem si strčím do pusy tabletu na srst pro psy.

Brr... flemch... Ble...

Už to našemu pejskovi dávat nebudu.

Mluvíš sprostě...

25. ledna 2010 v 16:38 | Rezke
Já chápu, když někdo nadává a když mu nějaké to sprosté slovo ujede (bodejť by ne, mi přece také), ale aby měl dost krutá sprostá slova na denním pořádku svého slovníku, to se mi vůbec nelíbí - a nejde jen o mě, nejsem výjimka a doufám, že je nás takových víc.

Krom toho, někdy ani to nejsprostější slovo nevystihuje člověka za ten zlý čin, kvůli kterého dotyčnému nadáváme. Proč tedy - když už nazýváme lidi jinak než jménem - nehledáme něco výstižnějšího a méně vulgárního.

Lenost. Lenost. Lenost? :D

Výtah - "Uzamčeno"

25. ledna 2010 v 16:14 | Rezke
Tak dneska to byla situace! První popíšu, čeho se to vlastně týkalo - našeho školního výtahu, který nám nedávno vestavěli do budovy, aby si vozíčkáři a choří lidé také toho gymnázia užili.

Jakožto dneska máme volnou hodinu, zašli jsme si na oběd a měli ještě hromadu času. Já jsem se procházela chodbami s Kiki a naproti výtahu na schodišti seděla Zuzka s Míšou. Usoudily jsme, že je to dobré místo a přidaly se.

Nedalo nám to, ale výtah před očima jsme musely vyzkoušet. Tak jsem se s Kiki zvedla celá nadšená, že tu parádu otestujeme. Výtah jsme přivolaly a na to, že máme ve škole tři patra a my byly uprostřed, mu to celkem trvalo. No a samozřejmě - nastoupily jsme a dveře se za námi zavřely.

Zmáčkla jsem první patro.

"Ne, co když tam bude ředitel!"

Adrenalin méně zažívám, více stoupá

16. ledna 2010 v 18:57 | Rezke
Začnu trošku více nezajímavě, když už to je ten deníček, ale později souvisle.

Včera jsem byla (také) u mojí kamarádky Kristy. Než jsme vešly do domu, který má asi čtyři patra, ukazovala mně velký skoro dvoumetrový rampouch, který se tyčil ze střechy dolů a po stěně se plazil až k nám, k zemi.

Prý má z něj strach, vždycky jak jde pod ním. Nedivím se jí, ale nějak jsem se tím nezabývala. Přece na mě nespadne, zrovna když půjdu pod ním *už začíná myslet ironicky*, tak rychlý není... Jen mě udivilo, že ho ještě nikdo nesundal.

Ani když jsem vyšla ven, nebála jsem se. Prostě jsem si to neuvědomila.

***

A ráno tam nebyly...

15. ledna 2010 v 21:25 | Rezke
Ani nevíte, jak mě to štve. Zima je všude, sníh je všude - už několik týdnů. Jsem na pochybách, že to vydrží další týden (známe to divné počasí, že?) a nebudou povodně.

Každopádně mě čeká víkend a já zase nemám čas na to, abych vyrazila s foťákem do přírody a toho sněhu si pořádně užila. Zvlášť po tomhle týdnu jsem docela úplně zcvokla. Každý den mě čekala písemka, která rozhodne o mé známce, někdy i kompozice. Brrr. Teď si říkám, proč jsem s tím tolik nadělala, ale jsem za to ráda.

A babička mi teď sdělí zprávu, že byl u ní zloděj a krade jí slepice. Nechápu.


Měli bychom se stydět... ne?

12. ledna 2010 v 16:26 | Rezke
Dnešní cesta ze školy byla pro mě ukázková. Rázem mi přijde, že jsem minule byla slepá nebo se mi naskytla možnost vidět.

Že já mám tu zimu ráda...

8. ledna 2010 v 23:40 | Rezke
A že já ji tak nesnáším...

[na fotce lavička pod sněhem minulou zimu v lázních Jeseník, vyfoceno mobilem]

Když se podívám z okna, mám pocit, že ten sníh před chvílí padal na druhou stranu... A pořád sněží tak hustě - nepříjemné v tom jenom vidět - když jste venku. Zmocňuje se mě zlomyslnost, když ty chudáky vidím z okna a já si sedím pěkně v teple s horkým jablkem (ale aby se neřeklo, je mi jich líto) a mohu se na to zasněžené město koukat. Vypadá hned čistší, když převažuje bílá barva.

Dneska po dlóóóuhé době - možná snad roků, jsem si jako "šťastný" a správný čepista vzala čepku a to jen za vidinou toho, že nepřijdu do školy s mokrou hlavou (já idiot si neuvědomím, že z čepky mi ještě vyčuhují takové 2/3 vlasů). Měla jsem co dělat, abych si tu čepku v tramvaji nestrhla. Takovou averzi vůči čepkám mám.

Každý den, když jdeme ze školy, skončí někdo ve sněhu a vrací se domů celý mokrý. Autobusy nejedou a já (jezdím tramvají) jsem dneska dělala tramvajového průvodce autobusákům.

Nakonec jsem se svojí čepky přece jenom zbavila, konkrétněji mi ji vzal někdo jiný. Na cestě zpáky. Do tramvajě přistoupili kamarádi a jeden otravnej mi čepici pořád sundával. To už mě fakt namíchlo. Na co mi to je..? Naštvaně jsem si čepku schovala do batohu. Až venku si všiml, že mu něco chybí k povytahování. Ha!

Jsem ráda, že je to aspoň sníh - ne břečka, ne voda - dokud se neroztopí. Zimu mám radši než vedra, zimu pocítím méně než horko... Sníh za krkem také nemusím. Miluju zimní sporty. Když jsem se naučila lyžovat, doufám, že to ještě letos uplatním. Třeba si teď o víkendu posáňkuju, příští týden polyžuju... A Kiki mně bude dělat odbornou pomoc - ještě potřebuju někoho na první pomoc. Lidi na sjezdovce bývají největší hrozba a že jich tam teď bývá!

Ale teď vážně nevím... Mám zimu ráda?

Rodiče byli také děti

7. ledna 2010 v 18:44 | Rezke

Tohle právě teď poslouchám, abych přehlušila to, co má mamka puštěné v kuchyni - dokola přehrávaného Michala Davida

Takový divný nadpis, vždyť to je samozřejmost...

Dneska mi děda poslal nějaké starší fotky s ním, babičkou a jeho třemi dětmi - mého taťky a jeho dvou sester. Konec uvádění do části naší rodiny, jste z toho venku. :)

To vlevo - to brýlaté, co jsem s brýlemi v životě neviděla, je prosím můj drahý otec. Také tuhle fotku viděl teprve poprvé. Děda dnes fotky skenoval z negativu a už vím, po kom to chytlavé focení mám...

Je pěkné uvědomit si, jací naši rodiče byli. Jak byli malincí... V mém případě roztomilí. :P Jen není dobré na to myslet v případě, kdy máme drzou náladu a odvětíme: "Však ty si byl/a také dítě..!" - Tuhle větu jste možná použili, pokud máte rodiče hodné a vychovali vás na dlouhé uzdě...

Jinak pro srovnání fotky s dnešním případem: Dnes má krátké vlasy, skoro pleš. V rukou neustále mobil a ne toto sluchátko přirovnatelné tomu z pohádky Mach a Šebestová a nikdy - nikdy jsem ho neviděla v brýlích (možná v cyklistických nebo slunečních, teď si nevybavím). Sám mi potvrdil, jak tyhle brýle nosil nerad a schovával je, kde se dalo...

Konec mojí reportáže. :D

S páskou přes oko nic nepřečtu

4. ledna 2010 v 21:44 | Rezke
V předchozím článku jsem psala, jak jsem přišla k bolavému oku. Ne, já si Tome vůbec nestěžuju. :D

Snažím se s ním nemrkat a mít ho zavřené, ale zkoušela jsem si přečíst knížku. Po pár odstavcích jsem usoudila, že je to větší nezábava a fuška než se zdá. Tudíž - něco přečtu, ale vzdávám to, takže nic. :) A já už mám s knížkou v ruce před očima každodenní rituál. :(

Trošku se mi to vymyká z rukou, ale jdu to nějak vykoumat. Každopádně mě napadá, že Tomovi nakonec poděkuju. Mám pádnou výmluvu do školy. :)
 
 

Reklama