Pro dědu

7. dubna 2010 v 21:09 | Rezke |  Zápisky
Rezke.blog.cz
Co se mi to dneska zase nepodařilo... Málem jsem zklamala svého dědu. A mi to bylo hodně líto. :D Jako vždycky... On si totiž ten chlubil, jehož dílka s výkladem tiše dokážu přetrpět snad jen já (opravdu čest pro mě) udělal radost a v malé nové kavárničce uspořádal malou vernisáž svých fotek a pak také fotek od jeho babičky (snad je za dědu ráda, tam nahoře s úsměvem na tváři). 

Bylo to docela zapeklité, protože jsem na vernisáž docela zapomněla. Kolem 15:45 mi volal děda, jestli se stavím. Když jsem mu řekla, že jsem domluvená s kamarádkou na něco jiného, měla jsem chuť si nafackovat. Prý doufal, že ho tam nafotím, když on bude ten představitel (většinou je velký dokumentarista on). Slíbila jsem, že se možná stavím. Ale taky bych nemusela být tak přístupná, hmm... :)) Pro jistotu se zeptal, jestli vím, kdy to je. 
"V pět?" tipla jsem. ...bylo to správně, uff. 


Cestou tramvají jsem přemýšlela, co tam vůbec bude za lidi. Jestli vůbec nějací přišli. Co jsem viděla, emailem rozeslal pozvánek dost. Ale mně se také nechtělo přijít, zvlášť když jsem ty fotky znala. :) Však k mému překvapení tam bylo hodně lidí - hodně na malou kavárnu o velikosti garsonky. ...trošku na mě ta klaustrofobie dolehla.

Lidé samí starší, děda mě prve představil jako jeho vnučku - nástupitelku dokumentaristy naší rodiny, když jsem přišla pozdě mezi ostatní. Přesně tohle jsem chtěla. Červenat se jak třešně na které mám chuť. :)) Byla tam samá vzdálená rodina, starosta z Bílé, lidé kolem padesátky - sedmdesátky, pak jenom asi dvacetiletý číšník. Dále se děda klasicky vybavoval, já poslouchala to, co jsem mnohokrát slyšela (ba dokonce koumala s ním) a žasla jsem nad tím, jak to má připravené. 

Nakonec mi tam, kupodivu, bylo příjemně. Poznala jsem dědova bratrance, se kterým jsem seděla u jednoho stolu, když děda odešel. Okouněla jsem z jedné strany na druhou a nakonec prolomil ticho, tak jsem měla možnost zeptat se, kdo že to vlastně je. No gentleman. :D

Děda mi objednal takový džus, ve kterém bylo nejspíš rozmixováno kiwi. Moc dobré, doporučuju!

Jinak prababiččiny fotky mi přišly nejzajímavější. Už jen proto, že je fotila přes úplně ty první "foťáky". Myslím, že to dokonce byla dírková komora. :)) Byly to fotky lidí z dědiny na Kavalčankách (možná už ta osada ani neexistuje - Bílá, Beskydy), většinou moji předkové. Pro mě úchvatné velice. :)

Dále jsem poznala, no... Jednu paní z Příbora, nějak to také souvisí s taťkovou rodinou. Tak k ní jsme všichni tři (jsme tři sourozenci) pozvaní domů, že prý napeče buchet atp. a to jsme se viděli poprvé. :) Moc milá a má přehled o povaze člověka. A také je dost upovídaná, převážně jsem mohla jenom poslouchat, což já radši, když mě neštve to, co dotyčný říká.

Takže celkově: děda měl radost, protože si ji udělal sám. :D On si to zaslouží, opravdu, a já mu to přeju.
Poznala jsem milé lidi, které si troufám nazvat rodinou, ačkoli je neznám.
A vy zkuste ten džus... z kiwi. Škoda, že nevím, jak se to jmenuje. Ani podrobnější popis ze servírovacího lístku nemám. Já vám to někdy zjistím. ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 7. dubna 2010 v 21:22 | Reagovat

ty jsi tak obětavá :) někdo jiný by schválně domluvil něco s kámoškou, aby tam nemusel.
Já třeba nemůžu starým lidem (myslím příbuzenstvo) nevyhovět. Víš, každý když dědu pozná, tak hned si udělá názor, že je to starý pruďas, který nedá pokoj. Přitom je to nejbáječnější člověk, kterého znám. No dobře, až po tátovi :D
A asi by mi ten džus nechutnal, kiwi nemusím :)

2 Rezke Rezke | Web | 7. dubna 2010 v 21:29 | Reagovat

[1]: S kámoškou se vidím denně, zase taková oběť to není, to s ním strpím větší. :-D
To zase když někdo pozná mého dědu, ví, že je to vypravěč o všem možném, Nezastaví se, nedá pokoje a ty ho musíš hodiny poslouchat (to je pak ta oběť, neodpálkovat ho jak to dělá např. babička :D).
A ten džus opravdu zkus, protože já kiwi také nesnáším, tak jsem zvědavá na tebe. :D Bála jsem se, jak mi to bude chutnat, když už mi to děda objednává, že je to moc dobré... Já takový antikiwista. :-D

3 Ekolog Ekolog | Web | 8. dubna 2010 v 14:36 | Reagovat

Vernisáž mohla být docela zajímavá a zase nová zkušenost. :-) Hlavně, že si poznala pár nových lidí s kterými sis rozumněla. ;-)
Jinak kiwi přímo nesnáším, ale co já vím. Když jsme tu zatím tři antikiwisti (to se mi děsně líbí to slovo-budu ho používat :-D ) a tobě nápoj chutnal, tak když ho někdě, někdy uvidim, tak si ho objednám. Ale radši jen malé množství. :-P

4 Rezke Rezke | Web | 8. dubna 2010 v 15:35 | Reagovat

[3]: Nevím, jestli jsem si s nimi přímo rozuměla, ale každopádně to zajímavé bylo a poznala jsem nějaké milé lidi.
Radši opravdu zkuste malé množství, protože každá může mít jiný důvod nechuti ke kiwi a pak mě virtuálně zbijete. :-D (bylo to celkem drahé a asi půl-litrová sklenička, chápeš - proto jsem také měla strach, že to budu muset vypít :D)
...Antikiwista - nic jiného mě nenapadlo. :))

5 Angie Angie | Web | 8. dubna 2010 v 16:44 | Reagovat

[3]: kdybych v létě narazila na kiwiový džus, tak si ho také dám. A správně: jen v malém množství :D radši.
Antikiwista zní dobře :)

6 Infantility* Infantility* | E-mail | Web | 8. dubna 2010 v 19:17 | Reagovat

Co já bych dala za takového dědu:-) :-|

7 Rezke Rezke | Web | 8. dubna 2010 v 20:21 | Reagovat

[6]: Nevím, nejistě na tohle reaguju. :))Ale ano, je to prostě děda, kterého má člověk rád, ať už je jakýkoli. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.