V předchozím článku jsem psala, jak jsem přišla k bolavému oku. Ne, já si Tome vůbec nestěžuju. :D
Snažím se s ním nemrkat a mít ho zavřené, ale zkoušela jsem si přečíst knížku. Po pár odstavcích jsem usoudila, že je to větší nezábava a fuška než se zdá. Tudíž - něco přečtu, ale vzdávám to, takže nic. :) A já už mám s knížkou v ruce před očima každodenní rituál. :(
Trošku se mi to vymyká z rukou, ale jdu to nějak vykoumat. Každopádně mě napadá, že Tomovi nakonec poděkuju. Mám pádnou výmluvu do školy. :)