FROZEN CITY ~ Zážitek

27. ledna 2010 v 19:21 | Rezke |  Zápisky
Dnes jsem se šla zúčastnit akce Frozen Ostrava, která se konala na Masarykově náměstí.

Šlo o to, že jak hodiny ohlásí čtvrtou hodinu, zasvěcení lidé "zamrznou" ve svém postoji v činnosti, kterou dělali.
Okolní chodci pak neví, co se děje a vše sledují se zvědavostí, ba se strachem.

Trochu mě překvapilo, co si z toho odnáším. Na sta lidí přišlo určitě.

EDIT: Kratičká ukázka, ale videí je na internetu víc. :)



V celém článku jsem se pokusila "shrnout" :D ani ne tak kritiku akce, ale její průběh a mé pocity.


Vyděsilo mě, jak už jsem v tramvaji slyšela cestující, kam jedou. Plná tramvaj! A to nebyla jediná...

Celý průvod se ulicemi táhl na náměstí. Já šla sama mezi tolika skupinkami. Trochu jsem se začervenala, když ze mě vypadlo s dovolením a uvolnili mi cestu mezi tolika - kurňa nechci to slovo pořád opakovat. Pomalu já chodit neumím, bohužel.

Všichni na náměstí stáli ve skupinkách a lidí jak kdysi při prodeji banánů o Vánocích. Vůbec to nebylo nápadné. :D

Potkala jsem svoje kamarádky a přidala se k nim. Navíc jsem viděla ještě spousty dalších známých tváří, ale oproti většině je to příšerně málo.

Ozvaly se hodiny, ale nešly slyšet. Dále odbíjely, ale skoro nic se nestalo. Až ohlušující píšťalka (jak jen mohla jít tak slyšet?) uklidnila náměstí. Jako bychom dostaly proudem. Reakce.

Tolik lidí a takové ticho! Nikdy jsem ho neslyšela ani v naší (pouze) třiceti-studentů-plné třídě.

Jeden člověk se začal nehorázně smát, ale já ho neviděla. Byl na druhém konci. Nevěděla jsem, jestli hraje také sochu nebo se směje nám a neví, co se děje (?).

Pak nastalo ticho.

Sledovala jsem muže, který stál na výběžku z nahrabaného zmrzlého sněhu pár metrů ode mne a natáčel.

Kiki (moje kamarádka) se neudržela a párkrát se tiše zasmála. Nevím, co to mám za nemoc, ale když je někdo veselý, jsem také. Párkrát jsem se zasmála na oplátku. Snad to bylo dost tiše.
Smích to totiž kazí a já se viním, stydím... Ne, nemohlo to být tak hrozné jako u jiných. Proklínám Kiki. :D

Ani jsme se nenadáli a uslyšeli jsme píšťalku. Tohle byly dvě minuty? Zvládla bych i pět. :D :)

Všude byl jásot a hlavně tlumený dusot tleskajících rukou v rukavicích. Trochu se tím vše pošlapalo, protože každý měl pokračovat ve své činnosti jako by se zastavil čas a ne "super, zvládli jsme to". Ale nevadí. Ta euforie byla úžasná.

Jediná možná cesta zpět byla sněhem přes prostředek náměstí - bylo tam nejméně lidí a teprve v tom sněhu jsem se cítila FROZEN.

Zašli jsme se ohřát do přecpaného-k-prasknutí MCa, ale nohy mám zmrzlé ještě teď. :D

Určitě bych chtěla takovou akci opakovat.
S větším úspěchem.
A klidně déle.
Rychle to uběhlo. Bylo to nezapomenutelné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | Web | 3. února 2010 v 11:48 | Reagovat

U nás v Třebu se to taky konalo :-D

2 Rezke Rezke | Web | 3. února 2010 v 14:07 | Reagovat

[1]: Je to teď nějak hodně populární. U nás se to spíše zpackalo. :D Ale lidí přišlo jak much na sladké...

3 Angie Angie | Web | 3. února 2010 v 17:15 | Reagovat

waů, slyšela jsem o tom, když to bylo v Praze, a dost mě to zaujalo :-D řekla jsem si, že se taky někdy zúčastním, a je to hustý :-D v Praze to bylo možná lepší, že tam ne všichni věděli o tom, a tak jenom "vyvolení" se zastavili. A netleskali, no :-) Fajnovej článek ;)

4 Rezke Rezke | Web | 3. února 2010 v 17:39 | Reagovat

[3]: Pravda. Jenom několik málo lidí nevědělo, o co se jedná. Šíleně velký počet se chtěl zúčastnit (a já se nedivím), bohužel ne všichni pochopili pointu nebo se to snažili pokazit (jako např. zmiňovaný "hňup" - pardon -, který se svým hurónským smíchem snažil rozesmát ostatní. (:D)

5 Petra Petra | Web | 3. února 2010 v 20:21 | Reagovat

Jinak u nás to bylo 5 minut...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.